Telefon byl v hale. Před půl rokem si objednal instalaci přípojky do obývacího pokoje, ale zřejmě si na ni ještě další půlrok počká. Rychlými, dlouhými kroky přešel pokoj, a ještě než doznělo druhé zazvonění, zvedl sluchátko. "Beck."
"Komisař Beck?"
Ten hlas nepoznával. "Ano, u telefonu."
"Tady styčná ústředna. Na Severonádražní ulici v autobuse linky
47 těsně před konečnou stanicí našli několik zastřelených osob.
Máte tam hned jet."
Martina Becka nejdřív napadlo, že je to hloupý vtip, jímž se ho někdo pokouší vyhnat do deště.
"Od koho je ta zpráva?" zeptal se.
"Od Hanssona z pětky. Intendant Hammar už je informován."
"Kolik je tam mrtvých?"
"To ještě není jasné. Nejmíň šest."
"Zadrželi někoho?"
"Pokud vím, tak ne."
Martin Beck si řekl, že se cestou zastaví pro Lennarta Kollberga.
Jen jestli se mu podaří sehnat taxíka. Do telefonu řekl:
"Dobrá, hned tam jedu."
"Ještě jednu věc, pane komisaři."
"Ano?"